pátek 23. července 2010

Šokující pravda o kurýrních službách


Víte k čemu jsou kurýrní služby? Mám sto chutí napsat to pěkně od plic, ale informační a argumentační hodnota takového příspěvku by se limitně blížila nule, což si člověk mého postavení nemůže dovolit, neb už tak mám málo followerů a můj blogánek čte hrstka nadšenců, povětšinou přátel.

No ale teď už k tomu o co tu jde hlavně. Stalo se mi něco hrozného - měl jsem problém s jednou společností! V tuto chvíli už by vámi měla lomcovat nezvladatelná touha si článek přečíst. Kvůli tomu koneckonců kupuje většina lidí Blesk a ne Lidovky. Nebo Ábíčko..

Objednal jsem nějaké zboží. Tím zbožím byla komponenta pro airsoftovou zbraň (prostě kuličkovku). Pochopitelně mi ji zadrželi na celnici, protože když Číňan napíše na krabici jako specifikaci produktu "plastic toys" a na letištním rentgenu vidí obsluha kovové ústrojí de-facto střelné zbraně, přes veškerou možnou benevolenci takový dáreček nemůže pustit dál.

Společností, která balík doručovala bylo TNT, mezinárodní kurýrní služba. V momentě kdy byla zásilka zadržena celnicí, byl jsem jimi kontaktován telefonicky a e-mailem, abych zaslal následující náležitosti: Plnou moc ve dvou vyhotoveních, detailní popis objednaného zboží, fakturu a, teď se podržte, oboustrannou kopii občanského průkazu.
Nejsem pako, vím, že po mně nemůžou chtít kopii OP. Ještě si na mě někdo vezme půjčku nebo založí bordel. To tak. A kdyby, chci podíl!
Telefonicky mi bylo vysvětleno, že kopii dokladu potřebují pánové na celnici. Co se dá dělat, buď jim pošlu co chtějí, nebo své zboží nedostanu. Podřídil jsem se.
Proběhlo to mimořádně rychle a hladce, všechno za mě vyřídili - potud dobrý. Dostáváme se však do fáze, kdy to začalo být, slovy klasika, "fakt hustý." Tou fází je akt samotného doručení. Ve středu, kdy jsem se služebně vyskytoval v Praze, mi náhle v poledne volá kurýr, že stojí před barákem (bydlím ve vesničce u Jihlavy). Měl jsem sto chutí se ho rovnou zeptat, jak často padá na hlavu. I od toho největšího diletanta bych očekával, že aspoň zavolá předem jestli jsem doma, aby si ušetřil případnou zbytečnou cestu.
Ale především - kdo do psí díry čeká, že v pracovní den, 12:00 budu sedět na zadku doma a čekat na balík, o kterém ani nevím, že má přijít?!
Podnikový manuál TNT však očividně velí jinak, takže jsem pánovi alespoň opisem vysvětlil (pamatujte že měl pořád můj balík) co je za nepřemýšlející podržtašku. Nabídl mi doručení do Prahy následující den, což by mi bylo platný asi jako mrtvýmu kádrovej posudek, protože tou dobou jsem měl být ve Zlíně, kam mi prý balík pro jistotu doručit nemůže.
Jediná možnost se naskýtala následující den v tu samou dobu (tedy čtvrtek, 12 hodin). Žúžo ňůňo, naštěstí mám proti baráku poměrně přátelský obchůdek, takže situace žádala otravovat ještě někoho jiného, aby balík neposlali na sklad do Prahe a já neplatil za opětovné doručení či co.
Ve výsledku tedy bylo využití servisu společnosti TNT mnohem větší opruz, než kdyby mi balík přišel klasickou poštou. Tam bych si ho totiž vyzvedl až by se to hodilo mně.

Kolegové kterým jsem zážitek vyprávěl, místo aby se mi škodolibě vysmáli, jak se to obvykle v podobných případech dělává, jen smutně potvrdili můj názor na úroveň služeb. Prostě servis jak pojď na mě z boku. Funguje to takhle všude? Vím že PPL aspoň volá dopředu...
TNT mohu doporučit dobrodruhům, důchodcům, nezaměstnaným, pohybově postiženým a ženám na mateřské.
TNT. Sure we can
Related Posts with Thumbnails