Po dlouhém čekání došlo k realizaci věci, na niž jsem se již dlouho připravoval. Konečně se mi podařilo vyzkoušet Ubuntu, tedy Linuxovou distribuci určenou začátečníkům. Co mi tak dlouho trvalo? Inu zdráhal jsem se nainstalovat tento systém na počítač s Windows XP, který běžně používám. Je to počítač na práci, nikoli na experimenty. Pro tyto účely mi postačil osobní počítač v konfiguraci Pentium III 1,5 GHz, 256 MB RAM, GeForce MX440 64 MB a 10 GB HDD. Závěr už je tak trochu nastíněn samotným titulkem, ale pojďme se na to vše podívat poněkud hlouběji.Systém si můžete vyzkoušet použitím takzvaného "Live CD" tak, že z něho nabootujete. Vše je sice pomalejší, ale můžete si tak Ubuntu osahat bez jakýchkoli změn v počítači a z toho pramenících obav. Pokud se již cítíte zralí přikročit k instalaci, lze tak učinit právě z live režimu. Bude vám položeno několik nezbytných dotazů a pokud máte na disku jiný operační systém, Ubuntu si najde volné místečko (s jehož výběrem mu pomůžete) a nainstaluje se do vyhrazeného prostoru. Nemusíte se tak bát o svá stávající data.
Tak a máme nainstalováno. První problémy se na mě však vyrojily záhy.
Co se týče hardwaru, vše se nadetekovalo a fungovalo hned (docela pokrok oproti Windows). Ubuntu v základu obsahuje vše, co by si běžný uživatel jen mohl přát. Prohlížeč (Firefox), e-mailový klient (Evolution, lze doinstalovat Thunderbird), IM Klient (Pidgin), Open Office, Přehrávač filmů, hudby...
Na první problém jsem narazil už po otevření prohlížeče. Prostě neměl flash player. Pohoda, nic nového. Systém se mě zeptal, zda jej chci nainstalovat. Pochopitelně jsem souhlasil, avšak požadovanou operaci nebylo možno provést. Prostě plugin se přímo do Firefoxu nenainstaloval. Naštěstí se tak dá učinit přes správu balíčků, o které se ještě rozepíši.
Další problém jsem objevil při pokusu přehrát MP3. Vložil jsem flashdisk (formátovaný pod Windows, přesto jsem mohl prohlížet a otevírat data, super) a poklikal na zvolenou skladbu. Otevřel se přehrávač a oznámil, že MP3 neumí, ale pokud budu chtít, rád se to naučí. Souhlasil jsem. Následovala další chybová hláška.
Strávil jsem několik desítek minut hledáním kodeků (zlozvyk z Windows), avšak Ubuntu zřejmě tímto způsobem nefunguje. Nakonec mne částečně spasil návod, který radil jak nastavit repozitáře a doinstalovat kodeky. Pak už stačilo jen je přidat pomocí adekvátní aplikace.
A to je jedno obrovské plus Ubuntu. Chcete nainstalovat program? Prostě otevřete příslušnou aplikaci (Synaptic) a aktualizuje se vám seznam všech dostupných programů pro váš systém, přehledně členěný dle kategorií. Padl vám některý z nich do oka a rádi byste jej nainstalovali? Prostě zaškrtněte políčko a systém vše provede za vás. Je až neuvěřitelné, jak jednoduché to může být.
Jenže aby systém nainstaloval některý program, musí jej najít. A k tomu právě slouží zmíněný repozitář. Jestli jsem vše dobře pochopil, jedná se v podstatě o přídání "důvěryhodného" serveru, ze kterého systém v případě potřeby doplní seznam dostupných programů. Pokud je tohle blábol, prosím fundovaného odborníka o zjednání nápravy v komentářích.
Pro potěchu oka přikládám pár chybových hlášek, které mne, Windowsem zoceleného uživatele, naštěstí neodradily. Je možné, že něco z toho způsobila má neznalost, ale pokud je Ubuntu systém pro laiky, představoval bych si vše ještě o ždibíček jednodušší. A ono to naštěstí jednodušší je s instalací současné verze.
Zabrousil jsem do správy aktualizací, abych byl upozorněn, že je možnost upgradu na vyšší verzi. Ta současná se nazývá Hardy Heron, nahrazuje předchozí Gutsy Gibbon, která byla nainstalována právě na mém stroji. Hardy má sice požadavky 256MB RAM (384 MB v live režimu) a 4 GB HDD, přesto byl po asi osmi hodinách pohodlně usazen na mém disku. Za celou dobu si vyžádal jen asi třikrát interakci uživatele a v závěru jeden restart, to vše na 512 kbps lince.
Systém chodí naprosto stabilně a když pominu poněkud delší dobu startování, která je však s ohledem na použitý hardware pořád ještě v normě, nemohu na Hardyho adresu říci jediné špatné slovo.
Na obrázku vlevo vidíte pracovní plochu tak, jak vypadá čerstvě po instalaci. To bych ale nebyl já, abych se v tom vzhledu trošku nepovrtal, takže na obrázku vedle máme pracovní plochu kompletně přetvořenou k obrazu Apple OS X. Nezabralo mi to ani čtvrt hodiny a vše vypadá báječně, včetně grafických efektů.
Ubuntu není náhrada Windows, ani nemůže být. Funguje jinak a spousta věcí se zde dělá jinak. Přesto se jedná o mimořádně uživatelsky přívětivý systém s působivým vzhledem a logickým ovládáním.
Pokud někdo používá počítač k přístupu na internet, mail, komunikaci s přáteli a občas něco napíše v textovém editoru, pak je zbytečné aby platil dva tisíce korun za systém Microsoftu. Všechny tyto funkce nabízí Ubuntu zdarma. Pokud překonáte obavy a dáte mu šanci, možná budete příjemně překvapeni, tak jako já.
Nehledě na to, že již nepotřebujete antivirus a antispyware, protože se tyto hrozby Linuxu prostě netýkají.
Ubuntu se prozatím nestane mým hlavním operačním systémem. Vyrostl jsem na Windowsech a ještě u nich nějakou chvíli zůstanu. Už ale vím, že Ubuntu je velmi dobře použitelná distribuce a udělala na mne dobrý dojem.
Neexistuje žádný nejlepší systém, každý jedinec má možnost zvolit si to, co je pro něj nejlepší. Až zjistím co je nejlepší pro mne, dám vědět.
Na paměť se někdy nedá spolehnout, myslím teď tu lidskou. Kdo by si chtěl pamatovat několik desítek hesel? Na druhou stranu používat jen jedno není také zrovna nejlepší nápad. A tak si hesla ukládáme, necháváme programy pamatovat si je za nás. Třeba IM klient. Zadáváte heslo pokaždé, když jej spustíte? Pochybuji. Jednoho dne se tak může stát, že člověk prostě neví, jaké heslo používá. Ještěže pomalu na všechno dneska existuje program.
Příspěvky
