pondělí 11. dubna 2011

Seth Godin: Linchpin [recenze]


Jak se stát nepostradatelným?

Trendem moderní doby je nahraditelnost lidské práce. Pokud jste byli dělníkem před několika desítkami let, mohli jste se těšit na solidní plat a zaměstnanecké jistoty. Dnes jste jen kolečkem v obrovském stroji. Kolečkem, které může být kdykoli nahrazeno. Tomu samozřejmě často odpovídá finanční ohodnocení i zacházení, protože venku čeká dlouhá řada koleček, která vás mohou bez problému vystřídat. Jediným způsobem, jak se z tohoto neutěšeného systému vymotat je, jak ji Godin nazývá, emoční práce. Emoční práce znamená dát svému zaměstnaní něco navíc, dát do něj kus sebe. Skutečně věřit v to co děláte a dělat to nejlépe jak umíte. Inovovat. Tvořit. Jen tak se můžete stát nepostradatelným. Linchpinem [angl. "pilíř"].

Godin se často vrací ke svým oblíbeným tématům, která můžeme najít v několika jeho dalších knihách a blogpostech, např. leadership (Tribes) nebo "ještěrčí mozek" (ta část našeho mozku, která si mimořádně libuje v komfortní zóně).
Linchpin můžeme pokládat za další z řady sebemotivačních výplodů, kterých je trh s knihami plný. To bychom ale přišli o několik velice zajímavých myšlenek, ke kterým se ještě vrátím. Sice by se oněch zhruba 220 stran dalo bez problémů smrsknout na 40, ale to je problém asi každé knihy. Ty myšlenky je potřeba trochu obalit, aby to na regále vypadalo důvěryhodně.

Ne že byste v Linchpinu nenašli nějaké to sebemotivační klišé, ale některé názory opravdu stojí za to a možná vás donutí přehodnotit dosavadní pohled na to, co (a jak) děláte.

1. Každý z nás je génius. Řada lidí se vymlouvá, že nemá dobré nápady. Tak se zkuste zeptat naopak–máte samé špatné nápady? Asi sotva odpovíte že ano (tedy pokud nejste členem Jackass).

2. Každý se může stát Linchpinem. Jste zedník, číšník, nebo uklízečka? Z téhle pozice sice třeba nezměníte svět, ale můžete změnit lidi kolem sebe. V dnešní době sériové výroby, kdy je jedna věc jako druhá a vše je snadno dostupné, se zase dostává do kurzu emoce. Dejte do své práce co nejvíc pozitivního přístupu a sebe jako člověka. Spojujte se s lidmi a spojujte lidi. To je rozdíl mezi zaměstnáním a opravdovou prací. Chcete být zaměstnáni, nebo chcete dělat dobrou práci?

3. Pracujete v prostředí, kde se obtížně prosazují vaše nápady a úzkost vám nedovolí zkusit něco nového? Vzdělávací systém, tvrdě trestající každé pochybení, nás totiž všechny naučil bát se chyb. I tady ale není situace úplně bezvýchodná. Pokud nemáte na to, abyste se proti tomuto zažitému strachu vzbouřili okamžitě, doporučuje Godin vytvořit si jakousi platformu. Pomalu si vybudovat pozici, ze které bude realizování vašich nápadů mnohem jednodušší a strach z neúspěchu tím pádem menší.

4. Naučte se dávat dary. Naše společnost založená na tržní ekonomice předpokládá reciproci. Když vám někdo dá dar, cítíte že byste mu měli oplatit předmětem podobné hodnoty. Dar ale nemusí být nutně hmotný. Nejjednodušší způsob jak se naučit dávat dary nám poskytuje internet. Rada je také dar a nestojí nás nic. Dar je způsob, jak navázat a udržet spojení, bohužel jeho význam je v současné společnosti značně zkreslený. Snažme se opět začít dávat dary.
Dar vytváří pouto (ne nutně na bázi reciproce). Když kafe na rohu prodává usměvavý prodavač, který s vámi každé ráno prohodí pár milých slov, dává vám tím dar. Pravděpodobně kavárnu navštívíte opakovaně a raději než tu, která je sice blíž, ale přístup obsluhy je tam lhostejný. Už?

Linchpin možná nezmění váš světonázor, ale minimálně vás donutí zamyslet se nad svým přístupem k tomu, co děláte. Doufejme k lepšímu. Možná začnete do své práce přidávat také trochu toho umění...

"Art isn't only a painting; it's anything that changes someone for the better, any nonanymous interaction that leads to a human (not simply a commercial) conclusion."

.

2 komentáře:

  1. Já přečetl prvních zhruba 20 stran a přišlo mi, že stále dokola opakuje to samé. Říkáš, že by to šlo zkrátit na 40 stran... podle mě by to vydalo na delší článek. Nemyslím si, že to je problém každé knihy. Nějaké části určitě, ale zrovna tady u téhle to je dost znatelné.

    Proti myšlenkám nic nemám, jsou super, ale nemyslím si, že si "zaslouží" 220 stran.

    V Kindle na mě čeká Godinovo "Poke the Box", kde se bojím, že jde o recyklovaného Linchpina.

    OdpovědětVymazat
  2. Na tom se vcelku shodneme–jak jsem napsal, bylo potřeba to do něčeho obalit, aby to vypadalo jako kniha.
    Ten začátek je trochu rozvláčnější, pak se ale Godin rozepíše, začne přidávat příklady a má to i vcelku spád. Od první třetiny už jsem se opravdu nenudil, ale uznávám, že pokud někdo čte třeba jeho blog, může se mu zdát, že je to pořád dokola.
    Proto jsem taky ty hlavní myšlenky vypsal, ne každý má dnes čas přelouskat 220 stran proto, aby vstřebal 4 zajímavé názory.

    Kdyžtak dej vědět jaký je Poke the Box a jestli má cenu to číst.. A díky za názor!

    OdpovědětVymazat

Prosím, odesílejte své komentáře po zralé úvaze, ve formě adekvátní vašemu věku a dosaženému vzdělání.
Odlišný názor vítám, musí být ale vyjádřen kultivovaně a hlavně musí být k věci.

Related Posts with Thumbnails