Okolo Zudova vrchu 2008 [názor]

19.4. jsem se podruhé zúčastnil cyklistického závodu Okolo Zudova vrchu. Vlasně potřetí jako závodník, ale minulý rok jsem jel poprvé na starém kole. Možná to byla trochu recese, ale na trati dlouhé 10 km nevidím žádnou výzvu. Jezdím docela slušně, tak proč si to trošku neztížit a při té příležitosti třeba i pobavit diváky. Můj stroj rozhodně minimálně úsměv vzbuzoval. O výhru mi nikdy nešlo, i když umístění a věcná cena jsou věci bezesporu příjemné. Nejsem profesionální závodník, cyklistice se věnuji ve volném čase. Nemám sponzory, neholím si nohy, nepiji jonťáčky, proteiňáčky a kdovíco ještě. Radost z pohybu je pomalu vytlačována radostí z vítězství. To je smutný trend moderní doby. A toto je má forma protestu. Dobrovolně se vzdávám umístění, natožpak vítězství, abych tak alespoň některé lidi donutil se zamyslet. A také proto, že je to super a neskutečně si to užívám. :-)

Tento ročník závodu byl ale jiný. Ze všech stran jsem slyšel slovo "recesista" vyslovované v některých případech se zvláštním odstínem pohrdání. Proč? V čem jsem recesista? Jen proto, že to dělám jinak než ostatní? Protože se nehoním za vítězstvím a nejezdím proto na moderně vybaveném kole za desítky tisíc? Zřejmě ano. Co je však vždy příjemné, je uznání "profíků". Lidí, kteří dobře vědí, jaká je to dřina sedlat něco takového, na čem jezdím já. A samozřejmě podpora publika, která byla tentokráte poněkud slabší, pravděpodobně způsobená decentní nepřízní počasí.
Nejsem naštěstí extrémně zádumčivý, opět jsem měl velikou radost ze svého výkonu. Radost z vítězství. Že jsem nevyhrál? Ale kdeže. Vítězů tam bylo víc než dost a většina z nich nestála na bedně. Vítězem se stal každý, kdo se překonal. Kdo dal do svého výkonu tolik síly, aby na sebe mohl být hrdý. A takových nás tam bylo zajisté dost.
Co se týče závodu, po organizační stránce byl zvládnutý bezvadně. Každý závodník dostal čip, aby tak bylo možné díky moderní technice objektivně hodnotit výsledky. Podél trati byli téměř na dohled lidé z pořadatelského týmu, připravení kdykoli poradit nebo pomoci. Rizikové úseky byly viditelně označené. Paráda. A za 125 CZK startovného, v němž bylo zahrnuto kvalitní triko rejoice jako vzpomínka na tento den a poukázka na pití a jídlo. Jen ty buřty se jim podařilo ohřát až později :-). Takže cenu pokládám za naprosto symbolickou a velmi příjemnou. A nezapomnělo se ani na "nebednové" pozice. Ze všech zapsaných se losovalo (tuším) 20 šťastlivců, kteří byli též podarováni nějakou tou cenou.
Touto cestou bych rád poděkoval pořadatelům, sponzorům a vůbec všem těm, díky kterým se tato akce udála. Dále pak všem zúčastněným kolegům a publiku, které nás všechny podporovalo.
Takže za rok zase ...

Přibližovadlo 2007 vlevo, vpravo pak letošní...